Jednou,když sem byla nemocná a poslouchala sem WSUE,tak sem vzala papír a tužku a začala psát co mě právě napadlo...A z toho právě vznikla básnička pro Billa,odemně.....Zde je:
Jen tak ležím a rozplývám se v představách...
Cítím,že létám někam kde jsem jenom ty a já.
Všechno kolem je pozitivní!
Něco jako v jiným světě...
Pohled do neznáma a přitom do míst,kde jsem velice často...
Ať to nezkončí,jen tady chci být,nikde jinde,s nikým jiným!
Nedovol,aby to byl jen sen!
Kdyby to byla realita,všechno se pokazí...
Aspoň tady si užívám života,který chci žít.
Je to místo nekonečna...
Udělám krok vzad a vše se pokazí...
CHci žít tady dokud můžu a oddávat se vzduchu kolem sebe...
Ještě nechci konec......ještě NE!!!!!
Poslední naděje lásky se rozplývá ve škaredou SKUTEČNOST....
hmmm pěkný