close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Co řekl Bill pro BRAVO

10. června 2007 v 19:36 | ŦBilluškaŦ |  Bill Kaulitz
BILL
Nedělalo mi nějaký problémy být sám- naopak! Ve školce byly malý domečky nebo hebký přístřešky kam člověk mohl chodit se svými kamarády. Něco takovýho jsem už tenkrát nechtěl. Mnohem radši jsem chtěl zůstat celej den doma. Ze školy se mi chtělo taky úplně zvracet. Ale bez toho by člověk v životě neobstál. Proto jsem tam chodil.
Jsem tak šťasný, že mám svoují matku. Je pro mě strašně moc důležitá. Vždycky nás s Tomem podporovala. Taky v hudbě! Dřív k nám dokonce vozila celej band. To bylo hustý, ale doma jsme měli i jistý pravidla a hranice. Ale to vůbec nebylo špatný. První tvrdá rána byla, když se naši rozvedli. To nám bylo šest. Byl to divnej pocit vědět, že tatínek už s náma nebude bydlet. Tenkrát to bylo strašný. Ale teď už s tim nemám žádnej problém, už jim mnohem víc rozumim. Horší je, když jsou spolu rodiče jenom kvůli dětem...
S mojí matkou bylo vlastně vždycky všechno super. Jen jednou na nás byla pořádně naštvaná a mrzutá. Bylo to na rodičáku ve škole. Tam si na nás ( na Toma a na mě) všichni rodiče stěžovali. Dokonce kvůli nám chtěli vzít svoje děti ze třídy! To mamce nepřišlo moc hezký. Ale rodiče ostatních dětí na vesnici byli jenom maloměštáci. Jasně .sme jim nevadili. To sme mohli vždycky večer zůstat dýl venku. To bylo krutě cool. Já sem to ale nikdy nevyužil, nikdy sem domů nepřišel opilý a nevyblil se matce u nohou. (Teda já jsem pod stolemmmmmmm:-D)
Kdo ještě nás podržel? Naši prarodiče. A ještě dnes jsou babička s dědečkem naši největší fanouškové. Oni zaznamenávají všechno, co o nás běží v televizi a kupují všechna BRAVO! Na ně se můžu vždycky spolehnout!
Ve škole to bylo docela jiné: Tamj sme s Tomem měli jen jednoho nejlepšího kamaráda Andrease. S ostatními jsem nechtěl trávit svůj volný čas. Všechno to byli chytří sráči a šprti. Kromě toho mi nadávali do teploušů a citlivek. Ale mě to bylo jedno- a dneska sem totálně nad věcí. Měl sem jenom jedinej zájem: hudbu. A dneska je to pořád stejný.
Když mám někdy volno, lehnu si na pohovku a koukám na televizi. Nebo pořádám párty. Jednou jsem to zkoušel s jízdou na koni. I když mám příšernej strach z koní. Naštěstí se mi nic nestalo. Nikdy sem ještě neměl nějakej hroznej úraz. Jenom jednou jsem musel zůstat týden v nemocnici. Vlastně ne nadarmo, komár mě píchnul do ucha. Na to jsem alergickej. Přišlo mi úplně úžasný, že za mnou Tom každej den chodil. ( to je hezkýýý... sbírám se zpoza stolu.-D)
Povahově je strašně Tom žasnej člověk, moc milej! Jediný, co na něm nemám občas rád je jeho hraní si na machra. Dobře, a jeho styling taky neni můj případ. Ale hlavní je, že jemu se to líbí.
Vždycky jsme si dělali, co jsme chtěli. Je to skutečně drsný, když myslím na to, jak jsme si změnili vlastní životy. Ale je to sranda! Ačkoliv to je teď víc stresující, když si to představuju. Každej si myslí: Když se člověk stane hvězdou, je mu všechno u .... To vůbec neni pravda! Makáme tvrdě pro úspěch. Ale stojí to za to. Nebudu nikdy dělat nic jinýho než hudbu. Teď je spousta otázek, jestli nás úspěch změnil. Já věřím, že ne. To by nám naše rodiny už dávno nacpali. Zůstal jsem sám sebou! Ctižádostivý a líný, veselý a trochu egoistický.
Je úplně jedno, co o mě říkají ostatní. A tím nejdůležitějším v mým životě zůstane navždy moje matka, můj bratr Tom a naše skupina- Tokio Hotel!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.