close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozhovor s Gustavem

6. července 2007 v 10:53 | ŦBilluškaŦ |  Interviews
přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
___________________________________________________________
Za jeho rozmrzelým vzhledem, skrývá Gustav ve skutečnosti úchvatnou a ocenitelnou osobnost. Jako jeho přátelé z kapely, si tenhle mladý bubeník ochutnává sladkost svého úspěchu. Úspěch, který vzniknul díky jeho vášni pro muziku a přátelství.
Je úspěch Tokio Hotel tvoji nejlepší odměnou?
Ano, jsem rád, že vidím odraz našeho úsilí v tomhle směru. Jsem si jistý, že jsem udělal správná rozhodnutí. Bicí přišly do mého života, když mi bylo pět a celou energii jsem dával do nich. Když si všechny děti z okolí hráli venku, byl jsem sám, ve svém pokoji, hrál jsem hodiny na bicí. Byl jsem pro to zrozen, tím jsem si byl jistý. Den, kdy jsem si všimnul zkoušky Billa a Toma v klubu v Magdeburgu, před sedmi lety, bylo to jako odhalení. Věděl jsem, že můj osud je s nimi hrát. A nemýlil jsem se.
Mohl by mít tenhle úspěch na tebe nějaký vliv?
Hraju muziku vášní a ne kvůli tomu být na světle reflektorů. Nadšení publika a ocenění mě dělají opravdu šťastným, ale jakmile je všechno klidné, moje jasnost je zpět. Hraní na podiu nebo v televizi potřebuje velkou koncentraci. Kdybych ztratil svoji vážnost a disciplínu, nehrál bych správně.
Jsou ostatní členi tak striktní?
Všichni máme rozdílné charaktery, ale sdílíme tu samou ambici a rozhodnutí pro práci. Když jsme udělali svoje první kroky na podium společně, věděli jsme, kolik jsme do toho vložili snahy, do toho úspěchu, který jsme zvládli. Nikdo z nás neplánuje odpočinek a každý z nás dělá něco pro to, aby zůstalo vystupování takové jaké je.
Lidé říkají, že jsi perfekcionista...
U mě musí být všechno perfektně vyrovnané. Nikdy nenechávám místo pro improvizaci, i na nějaké malé detaily. Například, systematicky dávám svoje bicí a mám místo na extrémních místech na jevišti, vždy na těch samých místech. Když s nimi někdo pohne, i o centimetr, mohl bych to zkazit! Kromě mého asistenta, nikdo se nesmí dotknout mých bicích.
Ani Bill?
Vůbec ne! On už trpěl pod mým vztekem, takže se ani neodvažuje si sednout na moje místo. Když jste v kapele, musíte mít nějaká pravidla, na respektování svobody jeden druhého. Když ne, tak může brzy přijít napětí.
Jsou nějaké krize v kapele?
Stává se, ale to je zřídké. Jsem celkem citlivý, takže jsem často velmi rychle nadšený. Křičím, dostávám se ze svých nervů a nakonec na okamžik jdu na stranu. Když se vrátím, jsem klidný a vše je zapomenuto.
Jaký je poslední příklad?
Pár hodin před vystoupením, kontroloval jsem nějaké poslední úpravy. Cvičení bylo velmi těžké a měl jsem docela problémy to překonat....Potom Georg, Tom a Bill přišli do mého pokoje všichni společně: "Hej, tohle není moc dobré..." Moje citlivost přišla a okamžitě jsem se nadchnul a překonal to.
Přemýšlel jsi už někdy nad tím, že se vším skončíš?
Opustit kapelu v tuhle chvíli by pro mě byla naprosto neprofesionální a neodpustitelná chyba. Našich pár špatných nálad nebo hádek nikdy nedopadá na naši kapelu, to je prostě hlavní. To je proč jsem před tím vystoupením odešel se zklidnit. Tom, Bill a Georg ví, že se vrátím zpátky s úsměvem a klidný, půl hodiny před vystoupením.
Byl bys rád víc ve světlech reflektorů?
Jsem normálně nenápadný člověk. To proto rád sedím vzadu na jevišti. Nemohl bych být jako Bill, byl bych pořád pod dohledem něčích očí...To není moje věc, i když oceňuji moje malé chvíle slávy. Na konci každého vystoupení, když Bill a ostatní odejdou z podia, vrátím se zpátky k publiku a udělám velké rozloučení. A tenhle rituál mi přináší hodně spokojenosti.
Postrádáš sebedůvěru?
Mám, to je pravda, jistý druh rezervy k lidem, ani ne ze strachu, ani kvůli stydlivosti. Řekněme, že jsem víc introvert. Kromě téhle zvláštnosti mi přináší hodně výsměchů od rodiny a přátel, kteří věří, že jsem vymačkaný a rozmrzelý kluk.
Jsi mrzutý a špatně naložený?
Musím říct ano, jsem docela mrzutý, dokonce rozmrzelý. Jedno šilhavé slovo, ironická poznámka a jsem rozmrzelý. Vím, že to je charakterem, to je dobrý začátek..Nyní mám ten těžší úkol a to opravit to!
Byl jsi samotář?
Přemožen komplexem, byl jsem velmi nespolečenské dítě, vždycky oddělené od ostatní dětí...
Měl jsi důvody cítit se špatně?
Život se mnou vždycky nebyl za dobře, hlavně když jsem byl teenager. Zaprvé jsem byl vždycky docela malý, i když jsem byl v deváté třídě, měl jsem jenom kolem 1,19 metru. Potom jsem měl problémy s pletí. Jakmile končila škola, běžel jsem se zamknout k sobě do pokoje a modlil jsem se, abych nikoho nepotkal. Tak jsem se styděl! Nevyhnutelně všechny tyhle komplexy mě odstrčily do samoty a nepomohly mi dostat se z mé stydlivosti.
Dostal ses ze svých starých komplexů?
V čase, když jsem přemýšlel nad tím, že nikdy nevyrostu, náhodně jsem vyrostl a během pár měsíců jsem měl 1,70 metru. Stejně tak skvrny, nakonec zmizeli po několika ošetření. Krok po kroku, vyhrál jsem víc sebedůvěry. Dnes, cítím se velmi dobře a nebráním se tomu si užívat zábavu kolem těhle starých démonech!
Jaké důležitosti dáváš vzhledu lidem?
Když jsem byl mladý, hodně jsem trpěl vzhledem ostatních. Naštěstí s časem jsem si zvyknul na ignorování sarkastických poznámek a cítil jsem se víc a víc pohodlněji. Nyní, se nezajímám o to, co si ostatní lidi o mě myslí. Radím to i ostatním mimochodem!
Je tvůj vzhled pro tebe důležitý?
Trávím hodně času s Billem a Tomem, a udělal jsem si na to nějaký pokrok. Kromě toho jsem musel! Předtím, jsem mohl nosit cokoli, jako to legrační tričko, které jsem si vzal na výlet na Val Thorens (francouzská stanice) s krávou na lyžích! Když jsem se s tím trikem ukázal, byl na to obrovský smích. Georg, Tom a Bill se tomu smějí dodnes. Od té doby, jsem více opatrný na to, co nosím, jsem i víc flirtující...
Jaké kvality na tobě holky mají rády?
Možná na první pohled vypadám mrzutě, ale po menším prohlédnutí, jsem vlastně velmi milý a legrační. Lidé taky říkají, že jsem galantní, pořádný a excelentní kuchař.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.